Festivalová debata po projekci BLUE: Jak zachránit život v oceánech?

Předposlední festivalový večer byl věnován současné problematice a v pražském kině Ponrepo byl uveden obrazově působivý dokument Azurová (Blue) australské režisérky a scénáristky Kariny Holden, který před projekcí uvedla sestra režisérky a předsedkyně CANZA – krajanského spolku Australanů a Novozélanďanů žijících v Česku Larissa Petryca. Dokument získal řadu mezinárodních ocenění včetně ceny za nejlepší film na New York Wild Film Festival 2018 nebo nejlepší kameru AACTA Awards 2017.

Déle než hodinu trvající dokument zachycuje nejen přírodní krásy naší planety, ale především dopad činnosti člověka na ekosystém oceánů. Dokumentaristka spolu s dalšími oborníky ve snímku vysvětluje, jak narušení jednoho článku přírodního prostředí řetězově ovlivňuje další.

Na dokument navázala debata „Jak zachránit život v oceánech a co pro to můžeme dělat v Česku?“ – jejíž hosty byli oceánolog a geolog Zdeněk Kukal, vedoucí kampaně Plast je past Jan Freidinger z organizace Greenpeace a Alena Bendová za projekt Oceán dětem. Debatu moderoval Michael Rozsypal z Českého rozhlasu Plus.

V rámci debaty zaznělo mnoho informací o významu a proměně oceánů, ohrožení ekosystémů, nebo o možnostech, jak produkovat méně plastového odpadu. Kromě všeobecně známých informací zazněly i ty, které mohou být užitečné i obyvatelům České republiky. Význam celospolečenské debaty o této problematice zdůrazňuje i oceánolog Zdeněk Kukal: „V době, kdy jsem začínal svou kariéru se o problémech s plasty vůbec nemluvilo.“ Nárůst množství plastového odpadu nejen v oceánech potvrzuje i Jan Freidinger z organizace Greepeace: „Evropané pouštějí na pláže a do oceánů každoročně 500 000 tun plastového odpadu. Pro lepší přehled je to 66 tisíc popelářských vozů.“ Ke vlivu Evropy na stav odpadového hospodářství v Asii či Africe pokračuje: „Byli jsme to my, naše vyspělá angloamerická civilizace, která naučila zbytek světa využívat plastové láhve a další spotřební zboží na jedno použití. Ale už jsme jim nepomohli tolik v tom, aby tam měli stejně dobré odpadové hospodářství jako je u nás.“ Alena Bendová z organizace Oceán dětem také vidí problém ve vzdělání a obyvatelům dotčených zemí spolu s kolegy vysvětluje důležitost globálního ekosystému a přírody kolem nich: „Mimo čištění pláží se snažíme vysvětlit význam globálního ekosystému a přírody kolem nich. Lokální komunity vedeme k tomu, aby neznečišťovaly své území. To je zde náš úkol.“ V reakci na otázku významu redukce spotřeby plastů a o pokusech o vyčištění oceánů Jan Freidinger dodává: „Plastové znečištění je v oceánech všude a přibližně 90 % plastů leží u dna. Problém je také rozpad části odpadu na mikroplasty. Představa, že to vyčistíme je v oblasti sci-fi.“

A co tedy můžeme udělat v ČR pro omezení plastového odpadu? „Můžeme například využívat vlastní nádoby či látkové sáčky na potraviny. Protože plast, ve kterém je zboží i několikrát zabaleno, byl vyroben na jiném místě a tam došlo také ke znečištění už při samotné výrobě,“ doporučuje Alena Bendová.

Více informací o filmu naleznete FB stránkách (https://www.facebook.com/bluethefilm2017) a na webu kampaně „Plast je past“ (www.plastjepast.cz) organizace Greenpeace najdete i kompletní informace o tom, jak se zapojit do ochrany přírody a omezit spotřebu plastových obalů a výrobků buď jako spotřebitel nebo aktivní občan.

Záznam debaty můžete pustit zde:

Debata "Jak zachránit život v oceánech" v kině Ponrepo

Zveřejnil(a) Aussie & Kiwi Film Fest dne Úterý 6. listopadu 2018

share:

1. - 6. listopadu 2019
LUCERNA / PONREPO